No a tak to začalo...
Moje mamča chodila na sebepoznávací kurzy ke Zdeně Jordánové a tam měli něco jako vyučovací hodinu o záměru. Měli najít čtyřlístek. Hodně mě zaujalo, že když si člověk řekne JÁ HO CHCI NAJÍT a potom se tak i stane, že je to jako zázrak. No a tak jsem to zkusila. Nejprve mi to trvalo dlouho, než jsem se ROZHODLA najít si svůj čtyřlístek. A potom se to rozjelo. Nacházela jsem najednou třeba deset čtyřlístků a moje mamka taky. Zatáhly jsme do toho našeho "hledání" i taťku a všechny naše kamarády a už všichni máme svůj čtyřlístek. Mamka jich potom měla tak hodně, že je začala lisovat a laminovat. Jednou jsme byly v Dolních Kounicích na trhách a mamka tam potkala jednu paní, která zalévala obrázky do šperku(pryskyřice). Zeptala se jestli jdou zalévat do pryskyřice i čtyřlístky... No a tak to začalo...
A teď?
Teďka moje mamka zalévá do pryskyřice snad všechny plody země. Trhá všechny kytičky(teda nejen kytičky), které jí připadají, že by se daly zalít a vylisuje je. To byste se divili, ale třeba taková, usušená, na kolečka nakrájená červená řepa je velice pěkná. Teď mamča vymyslela, že bude dělat i náušnice se sedmikráskymi. Jako šperky už zkusila zalít kopretiny, sedmikrásky, na kousíčky nakrájenou slupku červené cibule, kousky mrkve, nasekanou slámu, vřes a samozřejmě čtyřlístky. Je to moooc hezké, ale musí to člověk umět nosit.